Slyšeli jste už někdy pojem „neveřejný prodej nemovitosti“? A co to vůbec je? No, podle mě je to v prvé řadě detektivní činnost, o tom ale až níže.
O neveřejném prodeji mluvíme tehdy, pokud nemovitost nezalistujete do veřejně přístupné nabídky, tj. na realitní portály, sociální sítě apod. Zkrátka ji nikde neinzerujete a nabízíte ji pouze vybraným potenciálním zájemcům o koupi.
Jak se ale může nemovitost prodávat neveřejně a proč by to někdo takhle vůbec chtěl? Nesnižuje si tím šance na úspěšný prodej?
Těch důvodů je mnohem více. Ve většině případů se tímto způsobem prodávají větší nemovitosti, luxusní vily, fungující hotely, činžovní domy, rozsáhlé pozemky, komerční objekty apod.
Viděli jste někdy ve veřejné inzerci obchodní centra, rozsáhlé developerské projekty nebo fungující hotely? Párkrát možná ano, ale určitě to není běžná praxe. Přesto se tyto nemovitosti poměrně často prodávají, jen o nich málokdo ví. A takhle je to správně.
Ostatně, uvádí se, že prodej neveřejnou formou si vybírá více než polovina majitelů takovýchto nemovitostí.
Pojďme se podívat na nejčastější důvody:
Na druhou stranu zájemci mají pocit exkluzivity, protože veřejnost o takovém prodeji neví. Nemovitost je jim nabídnuta cíleně, a i to má svůj psychologický efekt.
Nutno podotknout, že prodej nemovitosti pomocí neveřejné nabídky je královská disciplína. Dělat by ji měl pouze makléř, který má vybudovanou síť kontaktů, zná se s investory a s okruhem lidí, kteří se v daném segmentu (dle prodávané nemovitosti) pohybují.
Zároveň by měl mít tak trochu detektivní talent a dokázat případné zájemce vyhledat, což si někdy opravdu s detektivkou nezadá (mohl bych vyprávět). O obchodních dovednostech a umění diskuse ani nemluvě…
Jednání o prodeji totiž bývají v těchto případech velmi dlouhá a náročná. Makléř má k dispozici mnohem menší okruh potencionálních zájemců, se kterými vyjednává. Je tedy nutná opravdu profesionální diskrétní práce, kreativita a také určitý tah na branku.